Práce terénního veterináře aneb Auto vaším druhý domovem. Jeden klient tady, druhý tam… a to pak máte za pár let naježděno.
Auto se stane vaší pojízdnou ordinací, kterou nevezmete s dětmi na dovolenou. Je to vaše základna, kancelář… Nedojdete si v něm klidu na záchod, nebo neuvaříte kafe. Často tedy život spojený s autem jde ruku v ruce i s opravdu špatnou životosprávou. Někdy prostě nemáte čas si uvařit oběd… tak se vaší záchranou stane KFC, pumpy a jiné fast foody. No, ještě že mám rychlé spalování! Musím to ale zaklepat. Bez něj bych už pravděpodobně vypadala jinak…
Prostě a jednoduše – není to práce pro každého. Dá se to samozřejmě změnit. Musíte mít vůli a disciplínu, abyste se donutili si to jídlo na druhý den připravit… a stejně tak se donutili si ráno v klidu před prací udělat snídani. Když se ale nahromadí více vážných případů, na nějaké jídlo opravdu nezbyde čas.
Přesně proto je potřeba na sebe myslet a o své tělo se starat, jak jen to jde. Je to naše schránka, která nás tu bude držet další desítky let, tak ji přece nesmíme odrovnat hned za mlada.
Moje auto je moje kancelář a místo klidu. Při jeho koupi jsem proto taky myslela na jeho spolehlivost a flexibilitu… Někdy musíte jet přes všemožné cesty, louky apod. Auto se vám pokazí a vy nevyjedete k vážnému případu, protože nemáte jak… Musíte mu tedy vložit veškerou vaši důvěru.
Jak to máte vy? Také vaše práce obsahuje nekonečně strávený čas na cestách? Napište mi do komentářů vaše zkušenosti.
